Vlčí ostrov
13. 1. 2008
V Řecku žila princezna jménem Théofané, což znamená "božský zjev". To jméno se k ní vskutku hodilo. Byla opravdu krásná jako bohyně. A tak se vždy kolem ní točilo množství nápadníků, kteří se předháněli v dvoření, jen aby se jí zalíbili. Théofané však s výběrem budoucího manžela nepospíchala. V apláci jejího otce, krále Bisalta, bylo vždy rušno a veselo, protože se tam neustále bavilo mnoho mladých lidí. Ale někdy, když chtěla mít chvilku klidu, odcházela Théofané v doprovodu dvou či tří služebnic na mořský břeh. Vydávala se tam brzy ráno, před příchodem nápadníků. Na prázdné pláži děvčata odložila závoje a tuniky, dováděla ve vlnách, šplíchala po sobě vodou a vesele se smála.
Bůh moře Poseidón bydlil ve skvoucím paláci na mořském dně. Občas se vynořil z mořských hlubin ve voze taženém ohnivými koňmi se zlatými hřívami. Rozrážel vody svým trojzubcem a za ním zůstavaly jen zpěněné brázdy vln. Pro smrtelníky zůstával přitom sice neviditelným, ale bouřky, které rozpoutával, byly neklamným znamením jeho přítomnosti.
Jednou ráno Poseidón uviděl na pláži Théofanu. Měl zrovna dobrou náladu a proto své spřežení behnal tak divoce jako obvykle. Nad mořem vál lehký větřík. Ten vyvolával jen drobné vlnky, které dovádějícím dívkám působily velké potěšení. Krása královské dcery boha oslnila. Zamiloval se do ní na první pohled. Ale v téže chvíli ho začala mučit žárlivost. Okamžitě se rozhodl zmařit naděje jejích nápadníků. Hned příštího rána se k břehu přivalila obrovská vlna a unesla Théofanu z pobřeží. Služebnice mohly jen bezmocně přihlížet, jak se vzdaluje na širé moře. Zdálo se,že ji nese hřeben vlny, až úplně zmizela v stříbrných pěnách za obzorem.
V královském paláci bylo první zděšení rychle vystřídáno hněvem. Nápadníci pochopili, že únoscem nemůže být nikdo jiný, než Poseidón. Vyslechli věštce, poradili se s kouzelníky. Dozvěděli se, že mořský bůh ukryl Théofanu na malém ostrůvku v Egejském moři. Zapomněli na své soupeření a rozhodli se, že budou dívku hledat společně. Postavili loď, najali lodníky a veslaře a zaplatili jim zlatem. Pak vypluli na moře, připraveni vzdorovat všem těm hrozným bouřkám, které na ně Poseidón sešle, aby je zastrašil.
Po mnohých dnech plavby mezi skalnatými útesy, navzdory divokým větrům, které zpomalovaly jejich putování, odhodlaní nápadníci přece jen přistáli na ostrově ukrývajícím Théofanu. Rozdělili se na několik skupinek, aby mohli propátrat každé zákoutí ostrova. Hledali mnoho hodin. Viděli, že se budou muset vrátit s nepořízenou. Na ostrově našli pouze ovce. Stovky ovcí, ale ani jednu lidskou bytost, ba ani pastýře! Všechny chatrče byly opuštěné. Kam se poděli jejich obyvatelé?
Jeden z nápadníků v bezmocné zuřivosti probodl kopím ovci, která se klidně popásala opodál. A vzápětí se rozpoutalo krveprolití. Zatímco jedni sbírali dřevo a snášeli je k břehu, druzí zabíjeli ovce a stahovali je, aby si je opekli nad ohni, narychlo zapálenými na pobřeží.
Nahoře na kopci stál statný beran a nehnutě pozoroval tu ukrutnou podívanou. Vedle něho ležela ovce s bělostným rounem. Náhle se beran vzepjal na zadní nohy a předními prudce dopadl na zem. Zpod kopyt mu zasršely jiskry. Zároveň z jeho rohů vyšlehly dva blesky. Prolétly k pobřaží, kde se muži, zpití krví a hněvem, právě zakusovali do upečeného skopového masa. Vtom jeden zděšeně vykřikl. Viděl, jak se tělo jeho druha pokrývá tmavými chlupy a mění se ve čtvernožce. Tu i on sám ucítil, jak mu rostou uši a tělo se proměnuje. Ve chvilce všichni nápadníci pozbyli lidské podoby! Když chtěli promluvit, vycházelo jim z hrdel jen skučení a vytí. Vlci! Všichni se proměnili na vlky!
Na pobřeží zůstali jen samí vlci, ohromení úžasem. Statný beran s ovečkou, dříve než zmizeli za kopcem, nabyli skutečné podoby. Začarovaní nápadníci v nich poznali Poseidóna a Théofanu. Proměnili se totiž předtím ve zvířata, aby byli nenápadní. Ani ostatní ovce nebyli ovcemi. Byli to původní obyvatelé ostrova, které bůh takto proměnil. Poseidónova pomsta odsoudila nápadníky za jejich opovážlivost k doživotnímu bloudění světem ve vlčí kůži.
Lidem se nikdy nepovedlo najít ostrov, kde Poseidón ukryl Théofanu. Ani s nápadníky se už nikdo nikdy nesetkal. Snad se ještě dodnes vyskytuje kdesi v Egejském moři ostrov obydlený samými vlky...
Bůh moře Poseidón bydlil ve skvoucím paláci na mořském dně. Občas se vynořil z mořských hlubin ve voze taženém ohnivými koňmi se zlatými hřívami. Rozrážel vody svým trojzubcem a za ním zůstavaly jen zpěněné brázdy vln. Pro smrtelníky zůstával přitom sice neviditelným, ale bouřky, které rozpoutával, byly neklamným znamením jeho přítomnosti.
Jednou ráno Poseidón uviděl na pláži Théofanu. Měl zrovna dobrou náladu a proto své spřežení behnal tak divoce jako obvykle. Nad mořem vál lehký větřík. Ten vyvolával jen drobné vlnky, které dovádějícím dívkám působily velké potěšení. Krása královské dcery boha oslnila. Zamiloval se do ní na první pohled. Ale v téže chvíli ho začala mučit žárlivost. Okamžitě se rozhodl zmařit naděje jejích nápadníků. Hned příštího rána se k břehu přivalila obrovská vlna a unesla Théofanu z pobřeží. Služebnice mohly jen bezmocně přihlížet, jak se vzdaluje na širé moře. Zdálo se,že ji nese hřeben vlny, až úplně zmizela v stříbrných pěnách za obzorem.
V královském paláci bylo první zděšení rychle vystřídáno hněvem. Nápadníci pochopili, že únoscem nemůže být nikdo jiný, než Poseidón. Vyslechli věštce, poradili se s kouzelníky. Dozvěděli se, že mořský bůh ukryl Théofanu na malém ostrůvku v Egejském moři. Zapomněli na své soupeření a rozhodli se, že budou dívku hledat společně. Postavili loď, najali lodníky a veslaře a zaplatili jim zlatem. Pak vypluli na moře, připraveni vzdorovat všem těm hrozným bouřkám, které na ně Poseidón sešle, aby je zastrašil.
Po mnohých dnech plavby mezi skalnatými útesy, navzdory divokým větrům, které zpomalovaly jejich putování, odhodlaní nápadníci přece jen přistáli na ostrově ukrývajícím Théofanu. Rozdělili se na několik skupinek, aby mohli propátrat každé zákoutí ostrova. Hledali mnoho hodin. Viděli, že se budou muset vrátit s nepořízenou. Na ostrově našli pouze ovce. Stovky ovcí, ale ani jednu lidskou bytost, ba ani pastýře! Všechny chatrče byly opuštěné. Kam se poděli jejich obyvatelé?
Jeden z nápadníků v bezmocné zuřivosti probodl kopím ovci, která se klidně popásala opodál. A vzápětí se rozpoutalo krveprolití. Zatímco jedni sbírali dřevo a snášeli je k břehu, druzí zabíjeli ovce a stahovali je, aby si je opekli nad ohni, narychlo zapálenými na pobřeží.
Nahoře na kopci stál statný beran a nehnutě pozoroval tu ukrutnou podívanou. Vedle něho ležela ovce s bělostným rounem. Náhle se beran vzepjal na zadní nohy a předními prudce dopadl na zem. Zpod kopyt mu zasršely jiskry. Zároveň z jeho rohů vyšlehly dva blesky. Prolétly k pobřaží, kde se muži, zpití krví a hněvem, právě zakusovali do upečeného skopového masa. Vtom jeden zděšeně vykřikl. Viděl, jak se tělo jeho druha pokrývá tmavými chlupy a mění se ve čtvernožce. Tu i on sám ucítil, jak mu rostou uši a tělo se proměnuje. Ve chvilce všichni nápadníci pozbyli lidské podoby! Když chtěli promluvit, vycházelo jim z hrdel jen skučení a vytí. Vlci! Všichni se proměnili na vlky!
Na pobřeží zůstali jen samí vlci, ohromení úžasem. Statný beran s ovečkou, dříve než zmizeli za kopcem, nabyli skutečné podoby. Začarovaní nápadníci v nich poznali Poseidóna a Théofanu. Proměnili se totiž předtím ve zvířata, aby byli nenápadní. Ani ostatní ovce nebyli ovcemi. Byli to původní obyvatelé ostrova, které bůh takto proměnil. Poseidónova pomsta odsoudila nápadníky za jejich opovážlivost k doživotnímu bloudění světem ve vlčí kůži.
Lidem se nikdy nepovedlo najít ostrov, kde Poseidón ukryl Théofanu. Ani s nápadníky se už nikdo nikdy nesetkal. Snad se ještě dodnes vyskytuje kdesi v Egejském moři ostrov obydlený samými vlky...
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář
