Technika lovu
3. 11. 2008
Vlk jakožto inteligentní tvor, záhy přišel na to, že lov jednotlivce znamená ohromnou ztrátu energie, vysoké riziko poranění a mizivé procento úspěšnosti a nejen proto začal upřednostńovat kolektivní způsob lovu, tedy lov ve smečce.
Bežný lov pak vypadá nějak takto:
Jeden nebo i více vlků sleduje stádo a tak na sebe upoutá pozornost, zatímco zbytek smečky stádo obklíčí. Jakmile je stádo obklíčeno, vznikne uvnitř stáda panika a silnější zvířata přestanou chránit slabá. To je chvíle na kterou vlci čekají. Vyberou si tedy slabé zvíře a pokud zjistí, že je vhodnou kořistí oddělí jej od stáda a začnou štvát. Narozdíl od koček, které na svou kořist číhají, vlci svou oběť většinou štvou. Při štvaní dokáží vlci vyvinout vysokou rychlost a v kombinaci s vytrvalostí má jejich kořist malou šanci na únik. Když je kořist vysílena, dochází k útoku, ten je pak většinou soustředěn na nos, slabinu, stehno či zadek. úkolem je strhnout kořist na zem. Ta pak obvykle umírá na šok, vykrvácení či obojí.
Vlci mění své lovecké taktiky, aby zvýšili úspěšnost lovu využívají k tomu znalost terénu a přírodních podmínek. Například na svou kořist útočí proti větru, aby nebyli odhaleni dříve než se dostanou dostatečně blízko. V zimě zase běží za kořistí v její vlastní stopě, takže se nevysilují a nespomalují. Vlci se také dělí o potravu se starými členy smečky, kteří už neloví a tak jsou schopni si navzájem pomáhat. Přestože je tedy vlčí strategie lovu téměř dokonalá, devět z deseti útoků je neúspěšných. Vlci proto mohou žít týden bez potravy a putovat 30 km bez přestávky.
Bežný lov pak vypadá nějak takto:
Jeden nebo i více vlků sleduje stádo a tak na sebe upoutá pozornost, zatímco zbytek smečky stádo obklíčí. Jakmile je stádo obklíčeno, vznikne uvnitř stáda panika a silnější zvířata přestanou chránit slabá. To je chvíle na kterou vlci čekají. Vyberou si tedy slabé zvíře a pokud zjistí, že je vhodnou kořistí oddělí jej od stáda a začnou štvát. Narozdíl od koček, které na svou kořist číhají, vlci svou oběť většinou štvou. Při štvaní dokáží vlci vyvinout vysokou rychlost a v kombinaci s vytrvalostí má jejich kořist malou šanci na únik. Když je kořist vysílena, dochází k útoku, ten je pak většinou soustředěn na nos, slabinu, stehno či zadek. úkolem je strhnout kořist na zem. Ta pak obvykle umírá na šok, vykrvácení či obojí.
Vlci mění své lovecké taktiky, aby zvýšili úspěšnost lovu využívají k tomu znalost terénu a přírodních podmínek. Například na svou kořist útočí proti větru, aby nebyli odhaleni dříve než se dostanou dostatečně blízko. V zimě zase běží za kořistí v její vlastní stopě, takže se nevysilují a nespomalují. Vlci se také dělí o potravu se starými členy smečky, kteří už neloví a tak jsou schopni si navzájem pomáhat. Přestože je tedy vlčí strategie lovu téměř dokonalá, devět z deseti útoků je neúspěšných. Vlci proto mohou žít týden bez potravy a putovat 30 km bez přestávky.
