Má zoo odůvodnění?
Mám vlky hodně rád, fascinuje mne jejich svobodomyslnost i jejich mimořádné schopnosti, pokud jde o umeni prezit.
O to smutnější dojem ve mne zanechala vlčí smečka v pražské ZOO. To už nejsou ty opatrné šelmy s dravčími instinkty.
Na Muránskou planinu, kde vlci žijí, jezdím už řadu let. Takřka pokaždé najdu někde v lese čerstvé vlčí stopy, ale za celou tu dobu jsem je slyšel jen několikrát výt, ale ještě nikdy jsem je ani nezahlédl. Není divu, vlk cítí vetřelce v lese na několik kilometrů a snadno se mu vyhne.
Vlci v ZOO se chovají spíše jako domácí psi – chodí se dívat až plotu, cože se to za ním děje. Nedivím se jim, je to jejich jediné zpestření nekonečné nudy. Zvířata, která jsou v přírodě neustále v pohybu, tady žijí na pár tisících metrech čtverečních. A to jsou na tom ještě dobře.
Obrovští supi žijí ve voliéře, kde nemohou létat – dvakrát mávnou křídly a jsou u plotu. A tak většinu dne sedí na zemi jako slepice a dělají to celý život.
Nezapomenu na ledního medvěda v brněnské ZOO – žil v kleci o rozměrech snad 6×4 m. Přešlapoval z jedné nohy na druhou a jediným jeho rozptýlením bylo, že se mu podařilo občas někomu potrhat ruku.
Zrovna tak nezapomenu na levharta, rovněž v brněnské ZOO. Ten měl ve svém miniaturním výběhu vyšlapané hluboké stopy, jak celý život dělal stále tytéž pohyby.
Dnešní ZOO, a zvláště ta pražská, vypadá mnohem lépe. Zvířata mají více prostoru, budují se jim nové výběhy. Větší a hezčí. Ale pořád je to velice omezený prostor. A já se nemůžu zbavit pocitu, že ZOO je trápení zvířat.
autorem je Sharkan, www.sharkan.net